Smůla celý život
Tento příběh začíná tím, že jsem se narodila. Zde začíná má smůla, nechtěná neplánovaná no, ale maminka se na mě moc těšila. Bohužel další smůla hned jak jsem se narodila, otec Petr a matka Renata, rodiče si bohužel vybrat nemůžete a tak můj otec milovník vězení. Narodila jsem se 25.11.1981 v listopadu v zimě. Jelikož můj milovaný tatínek opět trávil čas za mřížemi mohl mě vidět pouze z okna skrz mříže. Asi toho moc neviděl. Žiji takto se svojí milovanou maminkou 2 roky než si najde nového přítele. Kladu si teď otázku! Pravé nebo smyšlené jména?
Tak tedy našla si přítele Libora. Nevlastní otec. Do té doby se o mojí péči s mamkou střídal a pomáhal její otec můj milovaný děděček František co si po smrti své manželky, maminky mé maminky našel přítelkyni pro mě babičku Lídu. Tento muž ze mě vychoval slušného, milého člověka. A tak se teď o mě stará Libor do doby než se narodí jeho vlastní dítě, moje nevlastní sestra Jana. Dalo by se říct, další část mého života a další smůla pro mě. Nastává období TOLERANCE. Ano v pozdějším věku jsem se měla dozvědět, že se nenechá nutit do lásky k cizímu dítěti a neměla jsem se ho za to ráda, ale to později.
Jednoho krásného dne jsem šla s maminkou do samoobsluhy v Radlicích kde jsem bydlela na konečné zastávky tramvaje. V dnešní době již nic takového už neexistuje, ale ten dům tam stojí stále. Nechtěla jsem jít do krámu, bylo mi 5 let nechala mě tedy mamka čekat venku. Já milovnice všeho živého uviděla jsem si chudinku pejska jak čeká na páníčka a je tak sám uvázaný. I teda slova mé matky "nikdy nehlaď cizí pejsky mohou Tě kousnout" byla zapomenuta a šla jsem tedy dělat společnost jezevčíkovi .Chtěla jsem ho pouze pohladit, ale on evidentně nechtěl a bál se asi víc než já potom, ano kousnul mě a to přímo pod oko. Šok....to bude malér.Tak jsem tedy mamince nic neřekla a šla sní domů. Z tašky koukal můj oblíbnený papírový pytlík a v něm PENDREK. Ano pochoutka, kterou jsem milovala. Při předávání této pochutiny se na mě mamka podívala a povídá mi " copak to máš pod okem?". S velkým strachem a slzami v očích pravila jsem pravdu o pokousání pejskem.Místo výprasku běžela mamka ke krámu,ale už tam nikdo nebyl. A tak mě tedy vzala k lékaři,který doporučil okamžitý odvoz do nemocnice Motol. Velmi špatný nápad měla tato paní doktorkla, protože si mě tam samozřejmě nechali.Dali mi pyžámko a zavřeli mě do pokojíčku s velkými pruhlednými okny,kterimi jsem viděla na ostatní děti v ostatnich pokojích,jenže bez maminky. Cože? Já jsem nikdy bez své maminky nebyla a tak se m i moc stýskalo a bála jsem se. Druhý den přišla maminka.Oddělení bylo infekčí, to znamená žádná návštěva,pouze za oknem. Strašně jsem plakala,křičela,chtěla jsem svojí maminku obejmout a dostat pusinku,ale bylo tam to hnusné špaletové okno.Snažila se mi vysvětlit,že se pejsek hledá nebo aspon majitel, aby se zjistilo,jestli je pejsek očkovaný a nemá vzteklinu.Nedalo se mi nic říct,ten strašný pláč jí rozplakal také.Já poprvé viděla svojí milovanou maminku plakat a to bylo snad ještě horší. Odešla...jsem tam zaser sama. Schoulím se do klubíčka na postely,vzlykám a tím pláčem jsem tak unavená,že usínám. Moje velmi oblíbená činnost je malování a tak pořád sedím a maluji obrázky a nosím je sestřičkám. Stále koukám na okno a stále vidím jak tam maminka stojí a pláče. Pláču i já.Utěšuje mě paní doktorka, která mi dá plyšového medvídka, už nejsem tak sama. Další den ke mě na pokoj dali chlapečka, jmenoval se David,bylo mu taky 5 let,ale on do bříška injekce dostával. Muselo ho to bolet jelikož u toho chvilku plakal,ale potom jsme si povidali a malovali si spolu, už to bylo o trošku lepší.Maminka se stále od té doby neobjevila,byli to 3 dny pro mě věčnost.
Maminka přišla s tou nejlepší zprávou a to, že pejsek se našel a vše je v pořádku mohu jít domů.Bylo mi 5 let vše si opravdu do dnes pamatuji a byl to pro mě tak otřesný zážitek,že do dnes být v nemocnici je pro mě hrůzostrašné.
Do první třídy jsem nastoupila po odstěhování se na Žižkov. Moje první paní učitelka se jmenovala Zachová. Nosila brýle a byla to strašně hodná paní učitelka. Dostávali jsme místo jedniček do notýsku razítka včeliček a já jich měla hodně moc.Do 5 třídy jsem byla vzorná jedničkářka.Druhý stupeň tedy 6třída začala samozřejmě novým panem učitelem.Byl to Ilja Turek velký pán učitel, který chodil po chodbě s rákoskou za zády a voněl po kyselých okurkách a nebo hašlerkách. V tuto dobu mi škola začala trošku vadit,ale stále jsem to nějak dávala. V osmé třídě už to bylo o něco horší a Dějepis byl pro mě peklo, protože mě děsně nebavil.Jediný předmět se známkou za 4. Do třídy k nám nastoupil nový žák jmenoval se Vojta. Byl to ROM. Byla s ním sranda a jelikož jsem byla tip holky co více rozuměla s klukama byli jsme kamarádi, kteří spolu trávili čas i venku mimo školu. Poznala jsem celou jeho rodinu a spousta dalších kamarádů. Byli jsme opravdu super parta,kde byla i o rok mladší moje nejlepší kamarádka Mirka a jaká si Tereza. Byla to holka,ale oblékala se jako kluk,vypadala jako kluk chovala se jako kluk.Byla spíše na holky co jsem později zjistila a jelikož se moje nejka Mirka asi v tomhle směru nějak hledala začala s ní chodit. Měla bratra,fotbalistu jmenoval se Libor. Mě se líbil i když byl starší. Nikomu jsem nic neřekla a čekala jestli přeskočí jiskra a jestli si mě třeba všimne.
Bylo mi 14 let a pár dní. Vojty táta pracoval co by hlídač jakési skládky v Michli. Když bylo něco kolem 17h přišel do party Vojta,že táta přišel domů a nechal v práci vejce a je potřeba pro ně zajet. Nikomu se nechtělo a tak jsem řekla,že když je to na otočku pojedu sním. Velká velká chyba další hnusná chyba. Tuto chybu třeba do dnes rodiče neví vlastně nikdo jí neví zůstala v mojí duši jako tajemství a první rána osudu. Přijeli jsme na skládku,byla zima a tak jsem dostala nabídku, že mi udělá čaj a tak jsem souhlasila.Hnusná buňka s hnusným křeslem zakouřený vzduch od cigaret. Jen vajíčka jsem nikde neviděla. Vojta zamknul. "Proč zamykáš?". Aby prý nikdo neotravoval a uvařil čaj. Nechtělo se m i sedět a tak jsem pořád stála a koukala kolem sebe. Přistoupul ke mě a políbil mě. Odtrhla jsem od něj se slovy, že to není dobrý nápad a že bychom měli už jít. Jsme pouze kamarádi žádný vztah v tom určitě nevidím jsem raději ještě upřesnila. Stále nechápal a nechtěl ustoupit a zase pokus o polibek tentokrát už k tomu vynaložil více síly, jelikož jsem se bránila a tak do mě strčil až jsem se usadila do křesla z kterého mě za nohy stáhl na zem. Začala jsem samozřejmě panikařit a křičet ,protože jsem byla ještě panna, ale bylo mi to prd platné. Nechtěla jsem aby byl ON můj první to určitě nééééé.Jenže mi zakryl ústa svojí velkou rukou a tou druhou ze mě rval kalhoty.Na okamžik mi sundal ruku z pusy a já začala křičet,že to nechci a , že ho udám jestli to udělá. Povedlo se mu co potřeboval a pusu mi opět zakryl a tím nejvíc odporným hlasem mi zašepotal do ucha "To Ti stejně nikdo neuvěří,pořád jsi semnou venku a já to popřu řeknu,že jsi to chtěla". Hajzl hnusnej odpornej hajzl. Jen mi stékali slzy,bylo to hnusné,odporné,bolelo to a ani nevím jak dlouho to trvalo pro mě nekonečné. Když bylo po všem oblékla jsem se,ani nevím jak jen vím,že bundu jsem si oblékala při útěku tam odtud.Celou cestu na autobus jsem strašně plakala a bylo mi na zvracení, už jsem chtěla být doma. Autobus jsem chytla přesně na vteřinu,protože kdyby ne asi by jsem musela určitě čekat na další,který jel až za 30 minut a to už by tam §mohl být i ON. Po cestě jsem viděla jak jde ulicí smě k zastávce z ,které odjížděl autobus,nestihl ho naštěstí. Styděla jsem se a hlavou se mi honily jeho slova.Stejně mi to nikdo neuvěří,má pravdu neměla jsem s ním tolik kamarádit budou říkat,že jsem prase co chrápe s cikánem. Strašně moc jsem ho nenáviděla a všechny Romy od té doby taky mám z nich strach a díky tomu se ze mě stala Rasistka.
Před asi 13 lety jsem se poprvé s tím svěřila bývalé kamarádce Kateřiněkterá má za sebou stejný zážitek,ale nebyl to kamarád byl to její nevlastní otčím.FUJ.
Samozřejmě jsem okamžitě opustila partu pouze Tereza a Mirka zůstaly dál kamarádky.
To léto mě čekal odjezd na poslední tábor jelikož mi po prázdninách v Listopadu bylo už 15 let. Mohla bych jet i další rok ,ale pouze jako praktikantka, Tábor se nacházel v Kardašově Řečici myslím, že jsem jezdila na 2 turnus. Naše skvadra holek jezdila pravidelně a už jsme se moc těšily. Nový vedoucí Tomáš a Tomáš a praktikanti Milda,Tomáš. Super pouze o dva roky starší. Sympatie byli z mé strany k Mildovi. Chatičku jsme měli jako každý rok stejnou a poslední na konci řady na straně řeky blízko k záchodům. Praktikanti měli chatičku ob jednu,vedle nás spali holky,které jezdily také pravidelně,ale mi je neměli rádi .Dozvěděla jsem se jedna z nich s přezdívkou žirafa asi víte proč jí měla,má také sympatie k Mildovi a jelikož on byl vysoký sportovní postavy neměla jsem žádnou šanci,já prcek. Při odpoledni pauze asi 4 den přišlo za okno psaníčko. Bylo pro mě, Vyznání se slovy " jsi moc krásná a moc se mi líbíš Milda". Málem to semnou seklo. Začala jsem samozřejmě pubertálně vyšilovat co mám jako dělat jak se mám chovat. Holky mi poradili ať mu určitě odpovím a tak jsem mu též poslala psaníčko " Milý Mildo též se mi líbíš jsem na tom stejně".Lucka. Psaníčko odnesla Markéta. Byla jsem na zápraží chatičky, vyšel ven a vzal si psaníčko. Stál uplně stejně jako já přečetl si to zvedl oči a dlouze se na mě podíval, polil mě pot začala jsem se potit a srdce jsem měla až v krku. Najednou se sebral a přišel ke mě, stále mi koukal do očí. Zastavil se u naší chatičky a říká "AHOJ" já na to odpovídám "AHOJ". No a potom se naklonil a dal mi pusu. Odešel zpět do své chatičky.Stála jsem jak opařená. Ano on byl má první opravdová láska. Tábor byl můj poslední,nejvíc krásný a naprosto super. Diskotéky byli jen naše. Nehli jsme se od sebe.Každý večer chodil za chatičku dávat mi pusinku na dobrou noc.Konec se blížil a já byla zoufalá, že už ho neuvidím.Když nás vedoucí celý tábor sledovali nechali nás sedět po cestě zpátky v autobuse spolu. Konečná stanice kde už na nás čekali rodiče byl Radotín.Plakali jsme oba dva a vyměnili jsme si telefon i adresu,že si budeme volat a psát.V té době nebyl žádný mobil. Byla jsem opravdu nešťastná uřvaná a smutná.Naši nás vzali do KFC na pořádné jídlo,dodnes to dělám taky a beru po táboře děti do tak zvané CIVILIZACE. Teda když jezdili na tábor. Už jsou také velký a po zkušenostech,které přijdou v mém příběhu později nedám už nikdy v životě dítě na tábor.
Večer zvonil telefon,pevná linka."Halo Brejžkovi" zvedl můj otčím,ano moment předám "Lucko". Vzala jsem si sluchátko se slovy "ano prosím". Na druhém konci nejkrásnější hlas světa Milda. Ptal se jak se mám a, že se mu moc stýská a jestli mě rodiče pustí na Vyšehrad,že bychom se viděli. Šla jsem se zeptat samozřejmě mě pustily. Prý semnou stejně bylo k nevydržení. Nemohla jsem usnout jak jsem se těšila.Takhle jsme se viděli až do Října. Jak to šlo byli jsme spolu. Nastoupila jsem na střední školu obor Kuchař do Malešic. Ve třídě bylo 28 kluků a 4 holky.Já,Alena,Lída a Michaela. Září nástup,velká škola moc moc lidí.Našla jsem své jméno a pavilon kde se budu učit jméno třídní paní učitelky Marie Lásková. Jdu a přijdu do třídy kde je spousta chlapců a najednou koukám,že vidím někoho koho já už 9 let znám.Byl to můj spolužák ze základky Jakub Skála. Vůbec jsem nevěděla,že se tam taky hlásí. V sedmé třídě jsme spolu něco jako měli....ale chvilinku.